Vlastně by bylo celkem jedno, že nevychází jedna předpověď klimatických alarmistů za druhou, pokud by však neměla podvratná činnost těchto jedinců tak hluboký dopad na značnou část zemí, zejména pak evropských.
Právě podle těchto šiřitelů paniky se řídí i klimatická politika a celý nesmyslný Green Deal. Je tedy nezbytně nutné upozorňovat na to, jak autor takzvaného „hokejkového grafu“ opět manipuloval s daty tak, aby vyvolal paniku.
Pokud se o téma klimatického podvodu zajímáte dlouhodobě, jistě vám netřeba Michaela E. Manna představovat. Autor hokejkového grafu, který se už dávno ukázal být podvodným, je i přesto v popředí takzvaných „odborníků,“ kteří vytváří potřebné apokalyptické předpovědi.
V podstatě se sází na to, že v momentě, kdy se předpověď vysloví, budou lidé dostatečně vyplašeni a díky propagandě korporátních médií také dané předpovědi uvěří. Nicméně po uplynutí jisté doby na předpověď zapomenou.
A pokud se nesplní, nikdo si na ni ani nevzpomene. Média k tomu, že se další apokalyptická předpověď nesplnila, samozřejmě mlčí.
Propaganda klimatické apokalypsy totiž musí pokračovat, aby se nadále mohla ničit ekonomika vyspělých zemí pod záminkou očekávání soudného dne.
Jaká předpověď tedy nevyšla tentokrát?
Sezóna hurikánů v roce 2024 skončila a my nyní můžeme uzavřít předpověď Michaela E. Manna – předpověď tak spektakulárně mimo cíl, že by se při ní mohl červenat terč.
Jak jsme již dříve poznamenali v našem příspěvku „ Michael E. Mann, Černý rytíř, “ připomíná nám postavu z Monty Pythonů, která v bitvě přijde o všechny končetiny, a přesto tvrdošíjně trvá na tom, že „Je to jen škrábnutí!“
Tentokrát Mannův meč spekulativních předpovědí přistál na projekci 33 pojmenovaných bouří pro atlantickou hurikánovou sezónu 2024 – „nejvyšší počet, jaký kdy byl předpovězen,“ jak hrdě prohlásil v dubnu.
No, sezóna skončila, ale realita měla jiné plány. Namísto hurikánu Armagedon, který Mann předvídal, jsme skončili s celkovým počtem 18 pojmenovaných bouří, což je na hony vzdálené 33, které předpověděl.
Pro perspektivu, těch 18 je jen něco málo nad historickým průměrem 14. A pro Manna, jehož předpověď byla ostře kritizována jako jedna z nejnepřesnějších v poslední době, je to spíše pomník přehnané sebedůvěry.
Steve Milloy z JunkScience to výstižně shrnul tím, že nazval Mannovu předpověď „nejchybnějším sčítáním, jaké kdy bylo předpovězeno.“ I když to může znít drsně, je těžké polemizovat s čísly. Mann neminul jen střed terče – minul celý terč a narazil do zdi hospody.
Řekněme si to jasně: na předpovídání není ze své podstaty nic špatného. Když jsou však tyto předpovědi prezentovány s vahou akademické autority a slouží jako potrava pro klimatický alarmismus, zaslouží si důkladné zkoumání.
Mannova předpověď nebyla nějakým opatrným, pravděpodobnostním odhadem. Bylo to smělé vyhlášení klimatické zkázy. A když zaklepala na dveře realita, nechala Mannova tvrzení v troskách.
Přesto, podobně jako rytíř Monty Pythonů, Mann nadále stojí v troskách své předpovědi a vzdorovitě trvá na tom: „Jsem neporazitelný!“
Není to poprvé, co Mannova tvrzení čelila výzvám. Jeho kariéra zahrnuje kontroverzní hokejkový graf, který byl předmětem debat po celá desetiletí. Zatímco Mannovi obhájci tvrdí, že jeho metody byly průlomové, jeho kritici tvrdí, že se silně spoléhaly na selektivní data a neprůhledné statistické techniky.
Zdá se, že předpověď 33 bouří se řídí podobným vzorcem: přeceňování extrémního scénáře, aby se to dostalo do titulků, přestože fakta vyšla mnohem méně dramatická.
Nyní by Mannovi obhájci mohli namítnout, že nižší než očekávaný počet bouří je sám o sobě důkazem klimatické nepředvídatelnosti nebo proměnlivosti. V tom je krása těchto předpovědí – jsou často tak tvárné, že bez ohledu na to, co se stane, lze je překroutit tak, aby podporovaly širší narativ o klimatické krizi.
Kdyby bylo 33 bouří, mohl být Mann oslavován jako prorok. S 18 bouřemi se může obrátit k diskusi o tom, jak je nepředvídatelnost důkazem naší nebezpečné klimatické budoucnosti. Je to výhra pro obě strany – alespoň pro něj.
Skutečným problémem zde není jen Mannova přehnaná předpověď; je to širší dopad takových přehnaných předpovědí. Přispívají k narativu, že extrémní klimatické politiky – jako je politika čisté nuly, uhlíkové daně a zákazy konvenční energie – jsou naléhavé a nezbytné.
Když se však tato politika zakládá na chybných nebo zveličovaných vědeckých poznatcích, náklady dopadají na obyčejné lidi. Ceny energií prudce stoupají, hospodářský růst zpomaluje, a přesto klimatické modely, které tuto politiku pohánějí, nadále pokulhávají.
Co bychom si tedy měli vzít z Mannova hurikánu? Za prvé, že odvážná tvrzení vyžadují odvážné důkazy – a důkazy, které je podpoří. Za druhé, že předpovědi jsou jen tak užitečné, jak užitečné jsou jejich výsledky.
A Mannova předpověď hurikánů spadá přímo do kategorie „neužitečné.“ A konečně, této vědě neprospěje zdvojnásobení neúspěšných předpovědí.
Obzvlášť pak, jsou-li tyto předpovědi zneužívány pro politiku, která ničí životy milionů lidí.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
