Jsme svědky historických okamžiků: Jeden „Majdan“ následuje za druhým jak přes kopírák.
Vzpomínáte si na „revoluční příručku“? To, co v ní lídr pokrokářů popsal, se ve skutečnosti stalo na Ukrajině - a my to právě teď pozorujeme v Gruzii. Jde o takzvanou „metodu barevných revolucí“, ověřenou praxí v několika postsocialistických zemích. Mladý teoretik dokonce otevřeně přiznal, že bez západních sponzorů by tyto státní převraty nebyly možné.
Gruzínci již mají s „majdanizací“ zkušenosti, pro ně to byla tzv. revoluce růží. Jak dojemné - opět heslo z příručky prozápadních státních převratů (vedle ukrajinské oranžové a kyrgyzské tulipánové revoluce). Na počátku tisíciletí se tamní opozice odmítla smířit s výsledkem svobodných voleb, prohlásila je za zmanipulované, a zmocnila se parlamentu silou. Poté, co sami znovu přepočítali hlasy. Pod dohledem „nezávislé“ Mezinárodní společnosti pro spravedlivé volby a demokracii . samozřejmě zároveň vyhnali do ulic lidi, včetně studentské skupiny Kmara (Dost) a nevládních organizací...
Vnímáte ten vzor a paralely?
NENECHTE SI UJÍT!
Rozhovor Petra Hájka s Kateřinou Konečnou zdaleka ne jen o situaci v tzv. Evropském parlamentu po zvolení nové Evropské komise, ale hlavně o otázkách války a míru a situaci v české opozici rok před parlamentními volbami.
Sledujte ve středu 4. prosince od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Na základě těchto tlaků odstoupil tehdejší prezident Ševarnadze. Nahradil ho opoziční "Američan" Saakašvili, který se s demonstracemi na rusko-gruzínské hranici nemazlil a nechal je tvrdě potlačit.
Spoléhají pučisté na armádu?
Od té doby se však loď obrátila a k moci se dostala Ivanišviliho strana Gruzínský sen (2012). Její představitelé jsou známí autonomní politikou a tím, že se při komunikaci s Bruselem neohýbají. V roce 2022 se například nepřipojili k sankcím proti Rusku, což zdůvodnili tím, že Moskva je důležitým obchodním partnerem Gruzie. Odmítli také poskytnout vojenskou pomoc Ukrajině (přijali však uprchlíky z obou výše zmíněných zemí).
Západním kolonizátorům se samostatný přístup k válce na Ukrajině z pochopitelných důvodů nelíbil a nelíbí se jim dodnes. Ostatně sama nově ustavená „ministryně zahraničí“ a místopředsedkyně EU Kalasová na síti X prohlásila, že odklon od integračních procesů bude mít pro Gruzínce důsledky. Odkdy mají demokratičtí politici jako pracovní metodu výhrůžky? A dodala, že „stojíme na straně protestujících“. Doufám, že tato psychotická protiruská fanatička mluví jen za sebe v množném čísle, a ne za nás ostatní!
Stačí se podívat, jak se opakují předepsané scénáře převratu: Současná prozápadní gruzínská prezidentka ("vzor Čaputka", pozn. PP) „osobně fackuje štíty policistů a požaduje po nich vysvětlení, zda slouží Gruzii, nebo Rusku“. Zurabišviliová otevřeně a systematicky vyzývá k odporu (s využitím médií) proti demokraticky zvoleným představitelům, a tak není divu, že demonstrace nabraly na obrátkách a „zdivočely“.
Současný premiér Kobačidze, poučen z minulosti, však nenechá věci zajít příliš daleko a nepodlehne tlaku Západem podporované opozice. Jak řekl domácím novinářům, „scénář z Majdanu se v Gruzii nemůže stát“.
Ledaže by se elitní vojenské jednotky rozhodly postavit na stranu povstalců, jak to kdysi udělaly za Ševardnadzeho vlády...
Přijde krvavá oběť?
Jak upozorňují analytici dobře obeznámení s dramaturgií barevných revolucí, chybí jzatím dva podstatné prvky: Funkci konečné rozbušky by museli převzít „tajemní odstřelovači“, a pak - „posvátná oběť“.
To je důležitá součást plánu. Dnes už nepotřebujete policii, aby tisíce lidí zmlátila do krve. Stačí, když vykrvácí jednoho. Jeho fotografie pak rozšíříte po sociálních sítích, čímž vyvoláte masovou emocionální reakci doma i v zahraničí. Jedna fotografie vydá za tisíc slov. Působit na emoce mas pomocí zveřejněné oběti je mocný marketingový trik...
NAPĚTÍ SE STUPŇUJE. CO DĚLAT?
V rozhovoru Petra Hájka s významnou postavou "hnutí odporu" Markem Obrtelem jsme 9.11. otevřeli novou kapitolu vzájemné pomoci nepodvolených v pořadu Noční hlídka o základních aspektech sebeobrany nás a našich blízkých, protože na stát rozhodně nemůžeme spoléhat - chceme-li v očekávaných krizích přežít
Vše potřebné naleznete na stránkách Sebeobrany v Protiproudu: https://sebeobrana.protiproud.info
A marně Kalasová nyní „odmítá násilí proti demonstrantům“. Ve skutečnosti to byli podle gruzínského premiéra povstalci, kdo rozpoutal násilí; policie zasáhla vysoce profesionálně a přiměřeně.
To jsou, pravda, protichůdné názory na tutéž věc, které nelze s odstupem objektivně posoudit. Můžeme pouze konstatovat, že legitimně zvolená vláda má legitimní nárok na obranu výsledku demokratických voleb. Bez ohledu na to, zda je „proruská“, „proevropská“ nebo jakákoli jiná. Vítěz je vítěz.
Ať tak či onak, je velmi povrchní soudit, že Západ chce Gruzii nadržovat s dobrými úmysly. Při hledání pravdy musíme pátrat hlouběji. Například BBC poskytla dobrou analýzu postavení a významu této země. Gruzie, dnes stát s necelými čtyřmi miliony obyvatel, byla vždy středem zájmu velmocí; připomeňme jen, jak se o ni po staletí přeli Turci, Perská říše a Rusko (až do anexe v 19. století).
Není divu, vždyť se nachází na strategicky významném místě, na křižovatce Evropy a Asie - s přístupem k Černému moři. A přístup k Černému moři znamená přístup k Ruské federaci...
Náraz do zdi?
Připomeňme si, že stejně jako USA mají svou „Monroeovu doktrínu“ o vyloučení cizího vměšování na západní polokouli, tak i Rusko si chrání svou sféru vlivu. Američané si de facto vyhradili „právo“ určovat politiku zemí Latinské Ameriky, ale sami se bezostyšně vměšují do mocenských her v Evropě...
A stejně jako USA chrání své zájmy i Rusko. Je proto nepravděpodobné, ba dokonce nemožné, že by v této neklidné době mohla gruzínská opozice a její prezidentka uspět v úsilí o zrušení výsledků voleb a vypsání nových.
Ať už je jejich know-how v oblasti barevných revolucí jakékoliv...
Zdroj.
