Není to o síle
RSS

Není to o síle

VIDLÁK
Dnes začnu jedním příměrem, který v jakési své přednášce použil psycholog Jeroným Klimeš. Nevím, jestli se jeho příměr zakládá na skutečnosti, takže mě neberte za slovo, ale uvede nás to do problematiky. V Austrálii žil vakovlk. Dravý vačnatec, poměrně veliký, silný, masožravý. Byl na vrcholu tamního potravinového řetězce. Byl pánem tamního světa. Pak se do Austrálie dostali první lidé a ti si sebou přivedli psa dinga, který se tam pěkně uchytil a zdivočel.



Dingové byli menší než vakovlci, byli také slabší a nebyli tak dobře přizpůsobeni australskému podnebí. Ale přesto vakovlky velmi rychle dohnali na pokraj vyhynutí. Jak? Byli lepšími lovci než vakovlci. Kořist dohnali rychleji s menší spotřebou energie. Žrali i jiné věci, než vakovlk. V přímém souboji vakovlk nad dingem vždycky zvítězil, ale dingo mu prostě vylovil potravu a vakovlk se poroučel z dějin.
Co tím chci říci…
Soupeření tady na světě není nikdy jeden na jednoho. Nikdy to není o jedné vlastnosti. Nedá se říci, že vyhrává silnější. Nedá se říci, že vyhrává chytřejší, mrštnější, rychlejší, větší či drsnější. Nedá se říci, že hajzl vyhraje nad slušňákem. Při osobním souboji to tak zpravidla je, ale ve skutečnosti se zápasy ve světě odehrávají nikoliv na úrovni jednotlivců, ale mnohem větších celků. Dingo zvítězil, protože celek dingova světa byl v konečném důsledku životaschopnější než celek světa vakovlka. Vakovlkovi bylo houby platné, že v souboji dinga vždycky porazil a zahnal.
Můj dnešní článek je o optimismu.
Já svým psaním působím hrozně depresivně. Moje články se hemží apokalyptickými vizemi, ukazují svět z té nejhorší stránky a ještě mám vyslovenou superschopnost vidět všechno podělaným nahoru. Když pak někdo ze čtenářů přijede na zabijačku, tak je zpravidla udiven, že je Vidlák úplně jiný, než ve svých článcích. Moji dávní kamarádi, co mě nejprve znali osobně a až pak si přečetli Vidlákovy kydy, tak nemohli uvěřit, že ty temné vize píšu já.
Já jsem přes všechnu tmu v mých článcích naprostý optimista. Nedělám si hlavu ze síly našich soupeřů, kteří mají na své straně nekonečné peníze, média či soudní moc. Jsem optimista, protože příklad vakovlka a dinga ukazuje, že síla sama o sobě nic neznamená. V souboji mezi majnstrýmem a alternativou jde o souboj velmi komplikovaných celků s mnoha a mnoha proměnnými.
Vítězem v životaschopnosti není ten nejsilnější, ale ten, který dokáže myslet v souvislostech. Který si dokáže představit, že dingo vakovlkovi vyžere jeho kořist a tím zvítězí. Na světě vítězí schopnost vidět nikoliv jednotlivost, ale celek.
Proč Rusko už dávno není rozparcelované? Vždyť bylo zcela na huntě. Rozkradené, zadlužené, nekonkurenceschopné. Západ před ním měl náskok ve všem. Uběhlo dvacet let a náskok Západu se o dost zmenšil. Ať o Rusku říkají co chtějí, ať ho haní vším možným, všichni vidí uznat, že od Jelcina je Rusko mnohem větší hrozba, protože je větším soupeřem. Proč tohle všechno? Protože Putin je šachista, vidí svět v souvislostech, sleduje velké celky a tak vítězí, i když k tomu teoreticky nemá předpoklady. V celém současném střetu je Rusko po všech stránkách papírově slabší než Západ. Ale na věci to nic nemění.
Proto píšu, jak píšu. Snažím se dívat na problém z různých stran, snažím se představit si různé budoucnosti i různé varianty. Snažím se nebýt otrokem žádné pravdy, protože nevidím všechno. Neřeším, kdo je větší, silnější či spravedlivější, ale hledám co nejvíc souvislostí.
Ať je dnešní svět jaký chce, ať proti nám stojí jakákoliv síla, zvítězíme tehdy, když budeme na veškeré dění nahlížet jako na složitý celek. Komplexní systém plný proměn, který nikdo nemá pod kontrolou a nikdo neví, co se změní, když do něj sáhneme. Je úplně jedno, nakolik nám mééédia vtloukají do hlavy, že my jsme to dobro a Rusko je zlo. Pokud jsme schopni si uvědomit, že dějiny nezačaly ruskou invazí na Ukrajinu, pokud si všímáme i jiných věcí, než jednostranné propagandy, pokud jsme schopní ustoupit od neudržitelných tezí, i když se nám líbí, pak jsme prostě životaschopnější, byť v přímém střetu s dnešní mocí vždycky prohrajeme.
Podívejte se na zdejší diskuse. Jsou mnohdy lepší než samotný článek. Podívejte se na množství detailů a zajímavostí, které sem přinášíte. Volám po sjednocení, ale vlastně už to nastalo. Nejsme jednotní v politice, ale už dávno jsme zajedno v tom, že svět je složitý, je třeba na něj koukat z mnoha stran a je nebezpečné, být si něčím jistý.
Ano, vypadá to jako šílený mišmaš, těžko se z toho vygeneruje nějaká politická síla… tak jo, asi nezvítězíme zbraněmi majnstrýmu – tedy tvorbou politické strany a volbami. Ale upřímně, komunismus také nebyl poražen jejich zbraněmi. Nenašla se tu jiná obrovská milionová strana. Lid uvědoměle budoval nového člověka a lidi jim na to srali. Životaschopnost šla prostě jinudy.
Prostě stačí jen sít. Nemusíme si dělat starosti, jak to bude s tím zrnem dál. Něco vzejde, něco zajde. Ale na světě vždycky zvítězí schopnost dávat si věci do souvislostí. Bez ohledu na počáteční podmínky, bez ohledu na sílu soupeře. A když se dívám na schopnost diskuse u nás a třeba na Novinkách, když se dívám na tupost a jednostrannost našeho premiéra, tak už jsme dávno vyhráli. Jen to ještě není vidět. Ano, nemůžeme se tomu postavit přímo, ale to neznamená, že jsme bezmocní. Silný a organizovaný Řím byl rozvrácen barbary, kteří neuměli číst ani psát… ale jejich svět, jejich celek byl prostě životaschopnější.
Proto píšu, proto každý den vyjde jeden článek. Proto to dělám zadarmo a ve svém volném čase. Životaschopnost je o souvislostech. Ono to někde vzejde. Nejspíš úplně jinak, než bychom čekali, ale nakonec vyhraje schopnost vidět tahy do budoucna. Vyhraje schopnost si představit různé varianty. Nebojujeme sami za sebe, ale máme za sebou složitý a široký celek. Pokud si před ním udržíme úctu, pokud budeme schopni jej vidět komplexněji než soupeři, tak to budeme my, kdo nakonec zůstane. Bez ohledu na peníze, moc, či současné pojetí morálky. Bez ohledu na velmocenské zájmy.
Chodíte sem proto, abyste si dávali věci do souvislostí. Pokračujte, nenechte se znechutit, neřešte, že se svět netočí podle nás. Kdo pravdu hledá, ten ji nakonec najde. A vždycky na tom bude líp než ten, kdo už pravdu dávno našel.

 
Vidlák
The post Není to o síle first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden