Můžeme se jednoho rána probudit a zjistit, že Evropa hoří ve Velké válce?
Válka na Ukrajině by mohla po třech letech vstoupit do fáze eskalace. Těsně před odchodem z funkce učinil tehdejší americký prezident Biden bezprecedentní krok ve světové politice: dal Ukrajincům povolení k použití raket dlouhého doletu k útokům na ruské území. Britové a Francouzi také dali zelenou, zatímco polský ministr zahraničí Sikorski předložil podobný požadavek o několik týdnů dříve.
Horečné přípravy na válku?
Červená linie, kterou stanovil Putin, hrozí, že bude překročena, a to za okolností, kdy jsou ukrajinské šance na vítězství téměř nulové a morálka vojska je na nepřijatelně nízké úrovni. Místo částečného zmrazení konfliktu, kterým se očekávání ubírala, nastala nová úroveň eskalace. Ve Švédsku jsou rozdávány letáky s pokyny pro obyvatele v případě jaderných, kybernetických nebo biologických útoků. V Německu Bundeswehr cvičí válečné scénáře. Podmořské kabely mezi Litvou a Švédskem byly zničeny, britská letadla mají problémy s komunikací nad Evropou…
Stručně řečeno: situace na našem kontinentu je vážná. A stává se stále vážnější. Napětí znovu roste a hlasy vyzývající k deeskalaci, často označované za „propagandu Kremlu“, jsou znovu v menšině. Jak k tomu všemu mohlo dojít?
Atmosféra rozhodující bitvy
Největší chybou ukrajinské vlády a západních politiků, kteří se zapojili, bylo stylizování a prezentování této války jako boje o přežití. Historický spor s věčným a největším nepřítelem byl představen jako existenční bitva, střet hodnotového dobra a zla, hrálo se na vše nebo nic – ukrajinské jednotky v Moskvě nebo ruské bomby padající na Lisabon.
Z takových konceptuálních obrazů přirozeně vyplývají požadavky totální války – vše musí být podřízeno tak, aby Ukrajina zvítězila, tvrdilo se téměř tři roky. Některé západní státy, zejména Německo, předaly své již omezené obranné zdroje ve velkém množství, jako by samy bojovaly na Krymu. Ve vzduchu byla cítit atmosféra historicky rozhodující bitvy.
Oběť šílenství je ukrajinský národ
Válka se vyvíjela zcela racionálně, v daných hranicích a s konkrétními cíli: ruské bezpečnostní zájmy na Ukrajině byly naprosto jasné, americká globální i vnitřní politika projevovala hluboké nepochopení a ukrajinská vláda se zapojila do hry. Válka mohla skončit dávno, kdyby se nevměšovaly figury jako Boris Johnson a kdyby lokální moralismus nedominoval ve všech médiích.
V této válce se smísila ta nejhorší stará západní světová politika s často bezhlavým přístupem k ruským zájmům. Samozřejmě, Moskva nemůže být zproštěna odpovědnosti za útok a za oběti. Tento útok se však odehrál v širším kontextu a je součástí vysoké strategie Západu, která se nakonec ukázala jako selhání. Obětí šílenství je ukrajinský národ, který musí obětovat svou mládež v nesmyslné válce bez reálné šance na skutečné vítězství.
Ukrajinci chtějí jednání
A tomu musí být konec. Podle průzkumu Gallup 52 % Ukrajinců chce, aby jednání skončila co nejdříve. Na začátku války se tento procentní podíl pohyboval kolem 20 %. Může existovat mír, který Ukrajině nabídne budoucnost neutrálního státu – bez Putinova údajného postupu do Berlína nebo dokonce Lisabonu a bez rozmístění amerických jaderných zbraní na Ukrajině v NATO. Všechno ostatní je za současných podmínek nepřijatelné. A nerealistické.
Úcta všem obětem
Ukrajina je v troskách, celá generace buď skončila v zákopech, nebo uprchla ze země. To, co bude následovat se západní integrací, je masová migrace jako kompenzace, obvyklé investice od BlackRocku a zvýšená přítomnost USA. Takové nastavení nevyhnutelně povede k další válce, tentokrát existenčního charakteru, pro všechny Evropany.
Respektuji krveprolití ukrajinského národa. Každý, kdo je ochoten vzít do ruky zbraň, si zaslouží respekt. A samozřejmě právo na národní sebeobranu je nezpochybnitelné. Ale po více než 1 000 dnech by mělo být všem jasné, že v konfliktu dvou velmocí je drcen celý jeden národ a že záruka ukrajinského národního státu byla hloupě promarněna.
Soutěž v servilitě
Zelenskyj a Putin odejdou, ale Ukrajinci a Rusové tu budou a musí tu být. A zbytek Evropy také. Proto musí být deeskalace nyní na denním pořádku. Evropa dosud nezískala žádnou geopolitickou váhu. Náš kontinent je stále šachovnicí, na níž figurami hýbají cizí mocnosti.
Možná také Evropská unie nepomohla tento problém vyřešit. V Bruselu se lidé téměř předhánějí v tom, kdo projeví větší servilitu vůči transatlantické politice – do čehož se bohužel zapojují i mnohé pravicové populistické strany.
PODPORA VE SLOGANECH
To však nemůže být postojem vážených Evropanů. A podpora Ukrajině balená do sloganů bez jakéhokoliv konceptu a bez reálného plánu na ukončení krveprolití není projevem evropské solidarity ani suverenity, ale spíše gestem souhlasu a úklonou Američanům, kteří vidí v Ukrajincích kanónenfutr.
Situace na Ukrajině je tragédií, ale je symptomatické, že vytváří kontinentální a civilizační paralýzu, se kterou se dnes setkáváme všude. Váleční štváči mění Ukrajinu na druhý Afghánistán. My bychom naopak měli usilovat o to, aby se Ukrajina stala neutrálním Švýcarskem Východu, nárazníkovou zónou a nástrojem rovnováhy mezi Ruskem a Západem.
EVROPA – PILÍŘ A OPORA
Tato neutralita mezi bloky by mohla jednoho dne vést k panevropské neutralitě jako podmínce nezávislosti. Evropa musí být svým vlastním pilířem, svým vlastním blokem. A protože s Ruskem sdílíme kontinent, budeme muset koexistovat v mírových podmínkách. Tato logika je pro Američany irelevantní, na druhé straně Atlantiku nevzbuzuje zájem.
Všichni, kdo chtějí jednat primárně proti Rusku a současně si užívat amerického podpory, si musí být této skutečnosti vědomi a nebezpečí, že budou vrženi do propasti. Příklad Ukrajiny na to upozorňuje.
Zdroj: Tomasz Froelich / eagleeyeexplore.com The post Pohled z Evropského parlamentu: Situace je vážná! first appeared on Raptor TV .
