Každoroční sraz Š-1203 v Dolní Kalné bude 20.8.2022 v tradiční lokalitě a tak nadešel čas na dalšá 1203kový článek, tentokrát o tom, co máme dělat my, kdo si z nejrůznějších důvodů nemůžeme skutečnou 1203 dovolit provozovat. Pak nám zbývá než pořídit si Škodu 1203 malou. Řeč bude o modelech Škody 1203 v „angličákovém“ měřítku 1:43.
Škoda 1203 je vděčný modelářský objekt. My, kdo pamatujeme Š-1203 v běžném provozu máme tu smůlu, že nám zevšedněla. Za socialismu to totiž byla nejčastěji používaná dodávka a prakticky nejde najít záběr z tehdejšího provozu, kde by se „dvanáctsettrojka“ nevyskytovala. Jak se říká, bylo to auto na celý život, protože tímto strojem bylo možné absolvovat jak první cestu autem (sanitkou z porodnice), tak i cestu poslední (pohřebákem na hřbitov). V rámci objektivity nutno dodat, že dnes je v úplně stejné roli VW Transporter a nikoho ani nenapadne si z toho dělat legraci, přičemž mi Š-1203 přijde jako mnohem stylovější pohřebák než ta německá popelnice. Současně je z toho hezky vidět, jak velká chyba byla, že Škoda tento segment vyklidila, Š-1203 dále nerozvíjela a její výrobu a další vývoj předala někam do továrny na pračky.
Když se ale na toto „profláknuté“ vozidlo zadíváme neotřelým zrakem, zjistíme, že mělo velmi zajímavý až unikátní design, který nenajdeme na žádné jiné dodávce té doby. Pro mně spadá do stejné kategorie jako Diblíkova „laminátka“ nebo karavan Dingo , a zejména ten druhý u mě vyvolává otázky, zda Diblík do zevnějšku Š-1203 nějak nezasáhl, protože některé linie jsou si vážně podobné. Na tehdejší poměry jistě velmi solidní práce, zvláště když uvážíme, že vozidlo má na svědomí běžný konstrukční tým z Vrchlabí, který na prknech kreslil tuší na pauzák. Žádné 3Dčko, žádný rapid prototyping, žádný 3D tisk, prostě nakreslit a vyklepat z plechu. Ani pozdější zásahy dvanáctsettrojku tak docela nezabily, naopak jí docela pomohly, když ponecháme stranou slovenské laminátové šílenství na samém konci kariéry, a právě „nezničitelnost“ designu je pro mne určitým meřítkem jeho nadčasovosti. Tak třeba stíhačka Spitfire nebo Škoda Favorit dosáhly konce svého životního cyklu jako pohledné a důstojné technické objekty, v případě Škody Octavia… hmm to si nejsem jistý.
Každopádně Škoda 1203 se nikomu s jiným autem nesplete, je zcela nezaměnitelná a jako taková výbornou předlohou pro modýlky.
Škoda 1203 se stala populární hračkou již za svého života, kdy plastovou Š-1203 s plechovým šasi poháněnou setrvačníkem vrhlo na „trh“ náchodské kovodělné družstvo. Výroba probíhala asi tak tisíc let, měli to v každém hráčkářství a hodně dětí si s tím skvěle užilo. Zadní dveře byly vyklápěcí a pod podlahou byla rezerva. Autíčko mělo rozesmátou masku, takže to vypadá, jako by dvanáctsettrojka hulila trávu. K mání byla celá řada provedení včetně valníčku s látkovou plachtou (valníček byl poněkud nemodelově vyroben odpojením střechy od B-sloupku dále) a sanitky s majákem a tlustou anténu na střeše, která připomínala spíše trolejový sběrač. Na sanitku nemám dobré vzpomínky, zákeřná sestra mě na ní nalákala na lůžkové odd. ORL, tehdy označované ušní-nosní-krční, aby mi sebrali nosní mandle. Uvádím vzpomínku na tuto věc čistě z důvodu úplnosti, protože si řada čtenářů na tento artefakt vzpomene a 1203 v dobrém stavu jsou velmi ceněné prodávají se za docela overkill částky.
Pak byla dlouhá doba dvanáctsettrojkového temna, kterou zrušil až Abrex. Česká firma vrhla 1203 na trh někdy v roce 2007 a v téměř nezměněné podobě ji prodává dosud. Model má kovovou karosérii, plastové šasi, je v měřítku 1:43 a odpovídá provedení mikrobus z roku ca 1974. Má tedy starší stříbrné zaoblené nárazníky a zapuštěné kliky. Je to velmi rozšířený model, jehož výrobní řada zahrnuje samozřejmě pohřebák, všechny možné sanitky, vozidlo hasičů a „běžné“ mikrobusy. Nejvíce ceněné jsou modely s potiskem, tedy veškeré sanitky, vozidla VB, spojů a podobně. S historickou věrností si výrobce místy hlavu nelámal. Například legendární Š-1203 „spoje“ (zvláštní edice z roku 2013, kód 143LE-705F01) je mikrobus, přičemž spoje používaly pětimístné COM (čímž nevylučuji, že někde mikrobus existoval), stejně tak ve mně rozporuplné pocity vyvolává hasičská 1203 s něčím jako dvoje štafle na střeše. Vevnitř má něco jako nádoby na kysané zelí a je to samozřejmě opět mikrobus. Musím říci, že takovou 1203 jsem nikdy nikde neviděl a nedovedu si ani představit katastrofu, jaká by se takovým „požárním“ vozem likvidovala. K chvályhodným počinům patří naopak pohřebák s rakvemi vevnitř (existuje i akční model s věnci, který je k vidění v muzeu hraček v Brtnici na zámku Příseka) a velký výběr sanitek, kdy výrobce postupně vypodobnil jak žlutou RZP, tak pražskou sanitku s červenými pruhy, vojenskou sanitku i převozový vůz. Nicméně i zde dochází k různým malým odchylkám, například vozidla pro „rychlou“ měla vpředu mlhovky. Vysloveně rozkošné jsou i minibusy „z povolání“, jako vozidla v markingu ČSA nebo Taxi, většinou také velice ceněné.
Abrex vyrábí model v Číně a na trhu se objevuje v jednotlivých edicích. Jeden čas to vypadalo, že Abrex už s 1203 skončil, což vedlo k enormnímu růstu cen zejména potištěných autíček. Nebylo vůbec s podivem, když se někdo pokoušel na Aukru zpeněžit žlutou sanitku za 3000 Kč. To je nyní už minulost, protože Abrex opět nahodil stroje a vrhnul na trh něco dvanáctsettrojek zahrnujících i ty raritní. Počet jednotlivých provedení a barevných variant mikrobusu v podání Abrexu se dá jistě počítat na desítky. Cenově se pohybují od nějakých 500 Kč za „obyčejné“ nepotisklé mikrobusy po nějakých 995 Kč v době, kdy jsou v nabídce. Když edice skončí, začne se s nimi kšeftovat na inzertních serverech a ceny rostou, což vypovídá o tom, jak populární dvanáctsettrojka je (například s modely fabií se nešmelí). V zatím poslední edici Abrex napravil různé chyby z řad minulých, například u mikrobusu doplnil dělené sklo na druhý pár oken, které tam chybělo. Ve starších edicích měla autíčka disky kol nabarvené jakousi ošklivou šedožlutou, nyní jsou leské stříbrné, ve skutečnosti byly matné stříbrné. Abrexí modely dělají zajímavé různé anomálie a drobné chybky, například jeden čas čínský dodavatel vyráběl nesprávné disky koleček s třemi odlehčovacími otvory (správně měly být čtyři), třídírové modely z první edice jsou sběratelsky ceněné a mají za následek, že se Abrex začal sbírat stejně jako Matchbox.
Dvanáctsettrojek od Abrexu jsem nahromadil už docela dost, aniž bych tak docela chtěl. Některé jsem koupil sám, jiné jsem dostal, některé se sešly dvakrát a tak jsem je střelil nebo vyměnil zase jiné 1203ky. Nicméně tato mánie bere pomalu za své. Tomuto produktu už dochází dech, portfolio není kam rozšiřovat a výrobce se pokouší z tohoto modelu vytřískat maximum, což se projevuje i takovými úlety jako valentýnská edice (dokonce existují dvě, celorůžová a s nějakým láskovním potiskem) nebo zlatá edice. Troufám si proto tvrdit, že další edice už nebude, protože se jednak trh nasytil a jednak je tady De Agostini.
Ještě než na to dojde, je tu ještě jedna epizoda v podobě hasičské 1203 od výrobce AMERcom . Jedná se 1203 v provedení hasiči, vizuálně podobnou Abrexu. Osobně si myslím, že AMERcom je oprásklý Abrex, kdy čínský bratr udělal to, co mu odjakživa šlo úplně nejlépe a 1203ku ukradl a zkopíroval. Vybral si k tomu ten nejméně povedený model se štaflemi a sudy na zelí, který Abrex v současné edici již nenabízí. Model od AMERcomu není v ničem lepší než od Abrexu a smysl dává jen pro ty sběratele, které baví hromadit modely podle vzorce „mám všechno“.
Postupem času došlo k tomu, že již strárnoucí 1203 od Abrexu dostala konkurenta, a to ne ledajakého. Myslím že většina čtenářů zaznamenala v trafikách časopisy, jejichž součásti byl model. Konktrétně se jednalo o edice Kaleidoskop slavných vozů Škoda a Kultovní automobily minulé éry, kde se objevily modrý 1203 mikrobus , žlutý 1203 ROL (valník) a zelená 1203 dodávka. Abych byl přesnější, je třeba ještě připočíst bezkšiltovou TAZ 1203M COM v markingu spojů, který je v prvně jmenované edici k dispozici jako prémiový model pro předplatitele. Údajně je má na svědomí výrobce IXO Models, což je sběratelům retro modelů známá firma. Všechny 1203 od IXO/De Agostini jsou velmi pěkné, i když ani jim se nevyhly nějaké ty nepřesnosti. Například hrášková dodávka je datována do roku 1985, ale nárazníky a kliky odpovídají počátku 70. let. U dvanáctsettrojky nemá význam brát ty verze a modelové roky až tak vážně, během oprav vznikaly nejrůznější kombinace všeho možného a tak by to nikomu nemělo kazit radost. Mimořádně povedený je valníček, který má dokonce správné prodloužené držáky zrcátek. Hlavní nevýhodou modelů od DeAgostini je jednak způsob distribuce modelů, kdy je potřeba být předplatitelem a kupovat i modely, které nechcete, nebo někde získat časopis. Další problém je balení, kdy autíčka jsou v blistrech a ty nejsou nijak zvlášť pevné ani hezké, takže někdy dorazí poškozené – mají ulámaná kolečka nebo zrcátka. To se nakonec týká i jejich skladování ve sbírce, pokud jsou skladovány nevybalené. Bloudit po trafikách nemám čas, řeším to přes Aukro, kde jsem v poslední době natrefil na prodejce, který modely současně přebaluje do krabiček Abrex, které se dají koupit prázdné, čímž se minimalizuje poškození během doručování. Již zakoupené modely si budu muset někdy přebalit sám. běžná cena modelů je kolem 400 Kč, prémiová 1203M COM se nyní šplhá na aftermarketu k 1800 Kč, halt inflace.
De Agostini tedy provozuje podstatně jiný obchodní model než Abrex – nabízí více karosářských verzí, ale každou vždy jen v jednom markingu. Nezbývá než doufat, že po skončení edice De Agostini 1203 převezme IXO do svého portfolia a bude je prodávat pod svou značkou, což by otevřelo cestu k různým dalším variantám.
Porovnání autíček Abrexu a DeAgostini? Mně se model od DeAg líbí více, protože má propracovanější a výraznější detaily, tenčí lak a celkově lepší a jemnější zpracování. U Abrexu je nutno pochválit dvoubarevný vnitřek u mikrobusu. Celkově vypadá 1203 od DeAg tak nějak více dvanáctsettrojkově, protože výrobce chytře zdůraznil některé detaily, které byly pro 1203 typické. Týká se to například většího čelního skla a výraznějších okapových lišt kolem střechy. Co mně na Abrexích modelech pravidelně vytáčí, je „ohnutý“ přední nárazník, tedy nárazník s bočními díly zvedlými nahoru nebo naopak pokleslými dolů, jako by právě auto přejelo cyklistu. Je také škoda, že Abrex nepřipojuje k autíčkům žádnou informaci o historii typu, jeho vlastnostech a nějaké dobové fotky, což konkurent dělá, byť s chybami. Představme si hypotetický scénář, co by se asi dělo, kdyby třeba takový devítiletý Kakuna dostal do ruky model 1203 například pod stromečkem. OK, je to hezké, ale co to vlastně je?
Mikrobusy Abrex 1. edice (šedá) a DeAgostini (modrá)
Aby byl výčet kompletní, je tady ještě jeden solitérní model, totiž Škoda 1203 camping od Fox Toys ( FOX18 ). Hezky zpracovaný obytňáček pískové barvy vyšel někdy v pre-covidové době a na internetu je ještě k mání pár kousků za nějakých 1200 Kč/ks. Zachycuje 1203 s kulatými světly a černými nárazníky. Škoda 1203 camping byla oficiální variantou 1203, byla vyvinuta ve Vrchlabí, ale vyráběla se až následně od roku 1983 v Trnavě.
Poslední kategorií modelů Š-1203 v měřítku 1:43 jsou předělávky. Na fórech a inzertních serverech lze narazit na celou řadu upravených modelů, které lépe reflektují komplikovanou realitu typu Š-1203 v socialistických službách. Výchozí platformou pro předělávky je jak Abrex, tak DeAgostini, ten druhý poslední dobou častěji. Předělávky lze také zakoupit v e-shopu Modely od Patrona , jako například tuto popřevratovou bílozelenou policejní 1203M . Tamtéž lze zakoupit některé díly na konverzi, pokud by si někdo našel čas a trpělivost provést přestavbu sám.
Někdy trochu smutním po více karosářských variantách od Abrexu. Já chápu, že mikrobus byl zprvu ideální volba, protože se z něj dají odvodit kultovní sanitky a pohřebáky stejně, jako se to ve skutečnosti. Pokud výrobce hodlá prodávat další autíčka, nabízí se doplnit van, stejně jako to udělali u Š-1202 STW. Už vidím ta nejrůznější provedení: Maso Uzeniny ( 1202 STW v tomto markingu je přímo kouzelná, když se na ní budete dost dlouho dívat, vybaví se vám před očima soudruh v umatlaném bílém plášti, jak vytahuje zadními dveřmi tmavě červené přepravky s prasečíma nohama a další takové veganské vize), mrazírny, ovoce-zelenina, dopravní podnik nebo pošta.
Celkově myslím, že tenhle miniaturní angličákový boom není ani tak hnán nostalgií, ale tím, že to auto je zajímavé a svým způsobem hezké, což dvanáctsettrojce umožňuje žít jako modelu v době, kdy předloha zmizela se silnic. Ostatně již zmíněná lokomotiva „laminátka“ je na tom stejně, když stojím někde u přejezdu a přijede, mám z toho dobrý pocit a popravdě ani nevím proč. Tohle je přece skutečná podstata designu, vytvářet věci, na které si lidi rádi koukají. Automobil, na kterém svého času nikdo neviděl nic pozitivního si tak oklikou hledá cestu zpět do našich životů.
Mimochodem, netýká se to jen autíček. Někteří čtenáři možná znají dílo slovenského moneyartového výtvarníka Matěje Gabriše , který vytváří neplatné bankocetle. Vlastně realizuje opak činnosti české vlády, vláda vytváří platné bankovky s problematickou hodnotou, Gabriš vytváří neplatné bankovky velké hodnoty. Gabriš na bankovkách vyobrazuje různé technické artefakty, například na padesátikorunu umístil motocykl zvaný pařez. Někdy v průběhu minulého roku vyšla třicetikoruna , která na jedné straně zachycuje nemocnici Na Bulovce (designově velmi silný „domek“) a na druhé straně Škodu 1203 (zde je výtvarníkovi zapotřebí vytknout, že nesprávně provedl svítící kříž uprostřed předního čela, který byl významným rozlišovacím znakem sanitních 1203). Taky si mohl vybrat cokoli jiného, že.
Pozitivní je, že právě nyní žijeme ve skvělé době, kdy si můžeme dopřát angličáků Škoda 1203 kolik je libo. Teď právě vrcholí 1203-kové obžerství. To určitě skončí. V té souvislosti doporučuji článek Model jako investice , i když nějak nemohu mentálně zpracovat ohromný cenový nárůst diorámatu Superbu se Zemanem.
14.08.2022 D-FENS
