Co dělat v Česku, kde je veřejnost na kontrolované vypalování lesa nepřipravená a kde ponechání přirozenému vývoji chápe jako nedbalostní trestný čin?
Kdo zapálil les v Českém Švýcarsku, zatím nevíme, alespoň v době uzávěrky vydání, klimatická změna to ale tentokráte patrně nebyla. | Profimedia.cz
Jako kdyby jiných kulturních válek nebylo dost, hořící les v národním parku České Švýcarsko spustil hledání viníka. Ti, kteří vidí klimatickou změnu jako prapříčinu všeho, mají jasno – děláme málo a tohle máme za to. Vysvětlovat, že přímá spojitost v tomto případě neexistuje, je nadlidská práce.
Na portálu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) bylo pro bývalý děčínský okres hodnoceno riziko meteorologického i půdního sucha jako „zanedbatelné“ ještě v neděli 24. července ráno, tedy v den, kdy požár začal. Portál Intersucho.cz však v jemnějším členění v oblasti Českého Švýcarska zachytil sucho již od počátku července, zejména pod povrchem do hloubky jednoho metru. Srážkově bohatý červen se netýkal celé republiky a zrovna tady bylo nebezpečí vzniku požárů vysoké vzhledem k velmi členité krajině s hlubokými roklemi, pískovcovými skalami, kůrovcovým vyschlým lesem.
Co udělalo požár mimořádným, byly vysoké teploty a vítr, který fungoval v úžlabinách se suchým hořícím materiálem jako dokonalé turbo. Byť od jara do podzimu je rozdělávání ohně v lese zakázáno už od dob Marie Terezie, nebožka císařovna netušila, co dovede na koncentrovaných územích udělat masová turistika, včetně těch, kteří před covidem do české přírody zavítali sporadicky a neumějí se v ní chovat.
Zdroj
