Od samého začátku je jasné, že hlavním účelem protiruských sankcí je především likvidace střední třídy evropských zemí. To je asi hlavní viditelný efekt, který dosud přinesly, přičemž nejvíc se projeví v zimě, kdy nastane topná sezóna. Bude-li podobně, jako je tomu na jižní polokouli, také na té severní rekordní zima, pak to bude ještě horší, než si dnes kdo jen umí představit. Pokud dnes ještě někdo věří, že tyto sankce byly namířeny zejména proti Rusku, pak je – a korektněji to říci nemohu – hlupák.
Západ se do této šlamastyky dostal tím, že byl naprosto nerealistický a měl iluze o své vlastní takzvané hegemonii.
Vznik Ruska, Číny a Indie jako spolupracujících nových mocností uprostřed ukrajinské války je každým dnem jasnější. Západ zničil tu malou důvěryhodnost, kterou má jako skutečná mocnost v unipolárním světě, který je ve skutečnosti nyní multipolární a v němž se Východ stává stále důležitějším.
Rusko zdánlivě bez námahy získává na síle a vlivu díky kolosální chybě sankcí NATO a EU, které nadále trestají občany těchto zemí mnohem více než ruské občany – nyní například Španělsko, které je v částech země zasaženo vlnou veder, zakazuje používání klimatizace!
A Rusko se na světové scéně chová stále více jako velmoc, takže se nemůžeme divit, že jen týdny poté, co se francouzská vojska stáhla z Mali, bývalé francouzské kolonie, přilétá Rusko v letadlech darovaných režimu. To je to, co dělají supervelmoci, aby dodržely svoji část dohody – bezpečnostní podporu.
Čím víc ale Západ fňuká a čím víc Putin získává vliv na globálním Jihu – který jasně prohlásil, že s válkou na Ukrajině nechce mít nic společného – tím víc vypadá právě Západ jako poražený. Jak jinak rozumět hrozbě amerického vyslance, který nedávno varoval africké země, aby nenakupovaly ropu z Ruska, protože to jinak povede k represivním opatřením.
Toto je jasný příklad toho, jak se Západ dostal do této šlamastyky: je naprosto nerealistický a klamný v představách o své vlastní takzvané hegemonii. Mají Spojené státy skutečně právo – i právní – uvalit sekundární sankce na africké země? A neuvědomují si, že i když se tyto země s USA dohodnou, bude to jen alibismus? Jinými slovy, stále najdou tajný způsob, jak koupit ropu prostřednictvím třetích stran. Pokud Bidenova administrativa nedokázala zachovat Trumpovy sekundární sankce proti Jižní Koreji, Indii, Číně, Japonsku a Turecku, které získávaly ropu z Íránu, jak bude prosazovat tyto sankce proti chudým zemím globálního Jihu, aniž by je západní země jako partnera zcela ztratily?
Už to ukazuje příklad Mali v Africe. A pokud se sekundární sankční hrozba naplní, pak si můžeme být jisti, že ostatní země v regionu – zejména bývalé francouzské kolonie – budou chtít přeběhnout k Rusku jako k supervelmoci, která jim může pomoci s rozvojem a udržitelností i bezpečností. Amerika udělala obrovskou chybu, když tím vyhrožovala, a je jen otázkou času, kdy Burkina Faso, Benin, Niger, Čad a další budou následovat příklad Mali.
Zrovna nedávno jsme byli svědky otevření přístavu Oděsa, což Západ neuznává jako Putinův krok poté, co na něj mnoho vůdců v Africe a na Blízkém východě apelovalo, aby umožnil lodím vyplout z přístavu naloženého pšenicí – komoditou, která je v mnoha těchto zemích součástí sociálního programu, který chudým poskytuje dotovaný chléb. Bez tohoto opatření by nedostatek levného chleba mohl vést k povstání, vzestupu teroristických skupin a posílené invazi z Afriky do Evropy. A Zelenský by si to bezpochyby přál, aby se více pozornosti médií věnovalo válce, ze které je Západ unavený.
A nyní se zdá, že již skutečně sankce proti Africe ze strany Západu svým způsobem nastoupily, neboť podle posledních informací nezamířila ani jedna loď s pšenicí z Ukrajiny do Afriky.
Podle New York Times žádná z lodí, které minulý týden opustily ukrajinské přístavy a jsou naložené ukrajinským obilím, nemíří do afrických zemí, i když ty jsou nejvíce ohroženy hladomorem.
První loď, která vyrazila takzvaným „obilným koridorem“ ve vodách Černého moře, byla krátce po odplutí informována, že její náklad byl odmítnut původními zákazníky v Libanonu, kteří údajně uvedli masivní zpoždění dodávky.
Od doby, kdy 1. srpna vstoupila v platnost dohoda o přepravě ukrajinského obilí mořským koridorem, opustilo ukrajinské přístavy deset lodí, které vezly především krmivo pro zvířata. Jedna loď zamířila do Británie, další do Irska, zatímco další nákladní lodě se vydaly do Turecka, Itálie a Číny.
Zdálo se tedy, že žádná z lodí nebyla určena do Jemenu, Somálska nebo jiných afrických zemí ohrožených „katastrofickým hladomorem“ , jak Ukrajina slíbila. Den předtím prezident Volodymir Zelenskij ujistil svůj protějšek Mokgweetsi Masisi z Botswany, že Ukrajina je připravena „být nadále garantem globální potravinové bezpečnosti“.
Obnovení ukrajinského vývozu obilí je považováno za důležité pro stabilizaci cen potravin na světovém trhu. Kyjev však zatím údajně z „bezpečnostních důvodů“ povolí odplout pouze třem lodím denně. S ohledem na miliony tun obilí na Ukrajině však odborníci pochybují, že se ho podaří převézt kompletně. Na uskladněných 20 milionů tun by muselo být odbaveno asi 570 lodních nákladů.
Vzhledem k jeho nedávno ukončenému „PR turné“ po řadě afrických zemí a uzavřeným dohodám o spolupráci se nyní nabízí ne zcela neopodstatněná otázka, zda by se Afrika neměla spoléhat raději na Rusko než na Ukrajinu. Je ignorace Afriky oněmi sankcemi, před nimiž africké země varovaly USA? Ukrajina koná jen to, co jí páníčci ve Washingtonu řeknou, takže je to pravděpodobné. V případě ruských dodávek byla jediným problémem jejich blokace vlivem sankcí, ale i ta je již podle některých informací vyřešena.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov navíc v tiskové zprávě zveřejněné minulý měsíc v několika hlavních afrických médiích slíbil, že Moskva „přijme všechna opatření“, aby zajistila slíbené dodávky. Pokud tedy nakonec – po ukázce ignorace Afriky ze strany Ukrajiny – se dodávek pšenice do Afriky nakonec plně ujme Rusko, bude to jen další podnět pro africké země, aby se od Západu již zcela odpoutaly. Ostatně, v Africe je stále více aktivní nejen Rusko, ale také Čína nebo Indie.
Dodávky pšenice – a ne ropy – tak nakonec možná rozhodnou o tom, na čí stranu se Afrika postaví. Ten, kdo nakrmí Afričany, bude zřejmě vítězem. Ne ten, kdo na země uvalí tzv. „sekundární sankce.“
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 4 Průměrně: 5 ] Článek Západní hrozby africkým zemím kvůli ruské ropě by mohly vyvolat nové sankce proti Moskvě se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda - nepřikrášlená realita islamizovaného světa .
