Není snad týdne, aby se neobjevila nějaká další šílenost z dílny EU, která se týká prosazování zelené agendy. Bohužel, dokud budeme součástí tohoto spolku šílenců, budou podobná pravidla přijímána také u nás – bez ohledu na to, kdo bude vládnout.
Nyní přichází další zhůvěřilost z velitelského centra bruselské megalomanie: stará dobrá bavlna má být zakázána. Samotný materiál, ze kterého jsou po generace vyráběny naše trička, džíny a spodní prádlo, již nezapadá do světonázoru našich technokratů z EU.
To, co zní jako předčasný aprílový žert, je ve skutečnosti velmi vážné. Ve jménu posvátného oběhového hospodářství a všemocného Green Dealu hrozí bavlně v EU od roku 2030 konec .
Důvod? Přírodní vlákno není dostatečně recyklovatelné a jeho pěstování příliš zatěžuje životní prostředí. Architekti tohoto šílenství přišli se dvěma směrnicemi:
Corporate Sustainability Due Diligence Directive a Corporate Sustainability Reporting Directive.
Za těmito byrokratickými jazykolamy, jejichž základem je „udržitelnost,“ není nic jiného než pokus vnutit naší ekonomice zelený korzet, který ji připravuje o prostor pro dýchání.
Následky? Textilní firmy budou muset zcela překopat svou výrobu nebo se přestěhovat mimo EU. Alternativou by pak mělo být konopí a lyocell (speciální druh viskózy) – materiály, které někdy spotřebují ještě více vody než údajně zlá bavlna.
O nákladech nemluvě. Ale hlavní věc je, že je tato látka „udržitelná,“ že? Jenže zatímco evropské firmy se musí potýkat se spletí nových regulací, jejich konkurenti v Asii si mnou ruce. Bavlnu budou dál zpracovávat a své produkty pak vyvážet.
Skutečnost je taková: EU je zaneprázdněna řezáním větve, na které stojí naše ekonomika. Nejprve automobilový průmysl, pak stavebnictví, nyní textilní průmysl – kdo bude další?
Kdy konečně Evropané pochopí, že toto všechno je úmysl? Kdy pochopí, že účelem EU je totálně zničit Evropu – a to po všech směrech?
Spotřebitelé budou platit vyšší ceny za nejzákladnější každodenní produkty. Pro eurokraty, kteří jsou královsky podporováni z peněz daňových poplatníků, to není velký problém – ale co průměrný spotřebitel?
Nejhorší na tom je, že tato politika se prodává jako bez alternativy. Není to nic jiného než ideologií řízený aktivismus.
Místo prosazování skutečných inovací a hledání pragmatických řešení jsou celá průmyslová odvětví tlačena ke zdi. Je to politika, kterou lidé skutečně chtějí?
Zřejmě ano, vždyť téměř všichni chtějí být i nadále součástí nereformovatelné EU – a tato situace je stejná ve všech členských zemích.
Stačí se podívat na preference našich voličů, kteří v drtivé většině podporují strany, které chtějí být nadále pevnou součástí tohoto pro Evropany likvidačního spolku…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 6 Průměrně: 5 ]
