Budoucnost jejich strategického partnerství je jasná, ale aby bylo možné plně ocenit jeho perspektivy, musí pozorovatelé uznat jeho nevojenskou povahu, místo aby stále fantazírovali o společné válce proti Izraeli a/nebo USA, jak to někteří dělají.
Prezidenti Ruska a Íránu se minulý pátek setkali v Moskvě, aby podepsali aktualizovaný pakt o strategickém partnerství, který si můžete v plném znění přečíst zde . Příprava na tento krok se nesla ve znamení předvídatelného humbuku o tom, že jde o převratnou událost, který v následujících dnech neutichl, ale to je nepřesný popis toho, na čem se dohodli. Jediný způsob, jakým by to mohlo být pravdivé, se týká plynu, nikoli geopolitiky. Z čeho tak soudit?
Bez řinčení zbraněmi
Rusko a Írán měly úzkou vojensko-technickou spolupráci již předtím, což dokazují třeba zvěsti o tom, že Rusko spoléhá na íránské drony na Ukrajině. Dohodly se také na oživení dříve mrtvě zrozeného Severojižního dopravního koridoru (NSTC) krátce po zahájení speciální operace a uvalení bezprecedentních sankcí Západem na Moskvu. Tyto části jejich aktualizovaného strategického partnerství tedy nejsou ničím novým, pouze mají za cíl je posílit.
V tom se tato dohoda zásadně liší od letní rusko-severokorejské dohody v tom, že v ní nejsou žádné vzájemné obranné závazky, jak je vyjasněno v článku 3. Zavázaly se pouze, že nebudou napomáhat žádné agresi proti druhé straně, včetně pomoci agresorovi, a že pomohou urovnat následný konflikt v OSN. To už v jejich vztazích také bylo. Prostě Rusko v žádném případě nepůjde do války proti Izraeli a/nebo USA na podporu Íránu.
Koneckonců, „Rusko se vyhnulo kulce tím, že se moudře rozhodlo nespojit se s nyní poraženou Osou odporu“ během posledních 15 měsíců, kdy Izrael zničil tuto regionální síť vedenou Íránem. Z toho přirozeně vyplývá, že nebude riskovat třetí světovou válku na obranu nyní ještě slabšího Íránu. Rusko navíc neriskovalo válku ani s jedním z nich uprostřed Američany a Tureckem podporované změny režimu v Sýrii z loňského prosince, nemluvě o probíhající ukrajinské operaci, kde má přímé zájmy své národní bezpečnosti.
NENECHTE SI UJÍT!
Rozhovor Petra Hájka s expertem na zahraniční politiku profesorem Oskarem Krejčím, nejen o prvních krocích Donalda Trumpa v úřadu, ale především o tom, jak změní jeho vstup do Bílého domu globální politickou šachovnici, a zda "konzervativní kontrarevoluce" dunící právě ve Spojených státech bude mít důsledky také pro náš boj za návrat normálního světa a obnovení suverenity ČR
Sledujte zítra, ve středu 22. ledna od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
Je proto velmi nepravděpodobné, že by se Putin od tohoto precedentu odchýlil, což lze s jistotou vyvodit z toho, že odmítl do aktualizovaného paktu o strategickém partnerství s Íránem zahrnout jakékoli závazky vzájemné obrany podobné severokorejským, což by snad mělo ukončit zbožná přání některých lidí. Je třeba také říci, že důležité je i načasování podpisu tohoto dokumentu, neboť k němu došlo poté, co Izrael porazil Osu odporu a region vstupuje do nové politické éry.
Strany o aktualizovaném paktu jednaly již několik let, a přestože práce na něm loni na podzim definitivně skončily, Putin během kazaňského summitu výslovně požádal, aby Pezeškjan „vykonal samostatnou návštěvu naší země a podepsal tento dokument a další důležité dokumenty ve slavnostní atmosféře“. Někteří to tehdy brali jen jako nějakou formu protokolu, ale při zpětném pohledu je pravděpodobné, že Rusko nechtělo podepsat takový partnerský pakt, dokud regionální nepřátelství konečně nepoleví.
Je to pochopitelné i proto, že předvídal, že Západ a někteří lidé v Izraeli si tento vývoj vyloží tak, že je údajně namířen proti nim, což by v důsledku zkomplikovalo případné mírové rozhovory s USA o Ukrajině a hrozilo by krizí ve vztazích s Izraelem. Putin nadále dává přednost řešit bezpečnostní dilema mezi NATO a Ruskem ohledně Ukrajiny diplomatickou cestou. A uplynulé čtvrtstoletí věnoval rozšiřováním vztahů s Izraelem, takže nehodlal tímto způsobem ohrozit ani jedno, ani druhé.
Jde o plyn
Ze strany Íránu zastupuje Pezeshkian „reformistickou“/„umírněnou“ frakci íránské politické elity a i oni se proto mohli obávat, že tento vývoj bude západními a izraelskými jestřáby interpretován jako namířený proti nim. Takové vnímání by mohlo zhatit jakoukoli šanci na oživení jaderných rozhovorů s USA. Navíc v té době ještě nebylo jisté, kdo bude příštím americkým prezidentem, takže on a jemu podobní si možná také spočítali, že je lepší počkat, až regionální nepřátelství konečně utichne.
Jak na sebeobranu proti vládním zločinům?
Debata Petra Hájka s bývalým ministrem financí Vlastimilem Tlustým a expertem na zlato Robertem Vláškem jsme 13. 11. přinesli další část nového pořadu Noční hlídka, který nepodvoleným otevřel zcela nové možnosti sebeobrany před zfialovělým státem, jenž nás zotročuje a bere nám nejen základní občanské svobody (slova a projevu na čelném místě), ale bezostyšně nám různými cestami krade i naše peníze a majetky.
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé se již ke své spokojenosti s námi nalodili na "záchrannou archu", mnozí ale ještě nevědí, jak na to.
Přitom stačí napsat Vaše telefonní číslo na tuto adresu: zlato@protiproud.info
Pozorovatelé si jistě povšimli, že Pezeshkian poskytl svůj první rozhovor zahraničním médiím od amerických prezidentských voleb jen několik dní před cestou do Moskvy. V něm znovu potvrdil svůj záměr obnovit rozhovory s USA. Načasování naznačuje, že chtěl preventivně čelit jakémukoli obratu, který by se jestřábí elementy v nové administrativě mohly pokusit vnést do aktualizovaného paktu o strategickém partnerství s Ruskem. To mohlo být do jisté míry koordinováno i s Moskvou.
Pokud přejdeme k podtatě dohody, cílem je zvýšit vzájemný obchod o v podstatě nicotné 4 miliardy dolarů. Jenže Rusku to pomůže snáze dosáhnout na další trhy globálního Jihu a zároveň ulehčí íránské ekonomice, která je rovněž sužována sankcemi. Pokud se to podaří, pak může za čas sloužit jako nová geoekonomická osa spojující euroasijské srdce se západní Asií, jižní Asií a nakonec i ASEAN a východní Afrikou.
Z východu na jih?
Znovu opakuji, tyto plány se připravovaly již téměř tři roky předtím, než konečně podepsaly dlouho vyjednávaný aktualizovaný pakt o strategickém partnerství. Takže nic z toho není úplně nové, jen to stojí za zmínku v širším kontextu vzhledem k tomu, že část tohoto nově podepsaného dokumentu se týká NSTC. Mnohem důležitější než vojenská část a část jsou jejich ambiciózní plány v oblasti plynu, protože Rusko a Írán mají jedny z největších zásob na světě, přičemž zásoby Íránu zůstávají zatím z velké části nevyužity.
Koncem srpna bylo vysvětleno, proč „Rusko možná brzy přesměruje své plány na plynovody z Číny do Íránu a Indie“ kvůli pokračujícímu sporu o ceny s ČLR kvůli elektrárně Sibiř 2 a nejnovějším memorandům o plynu v té době s Íránem a poté s Ázerbájdžánem. Tyto skutečnosti dohromady vytvořily věrohodnou možnost, že Rusko nahradí své dosavadní exportní zaměření směrem na východ a místo toho se zaměří na jih. Jejich aktualizovaná smlouva o strategickém partnerství potvrzuje, že jižní směr je nyní ruskou prioritou.
Putin na tiskové konferenci s Pezeshkianem uvedl, že předpokládá zahájení vývozu na úrovni pouhých 2 miliard metrů krychlových ročně, pravděpodobně kvůli nedostatečné infrastruktuře v severním Íránu, ale jeho postupné zvýšení na 55 miliard metrů krychlových! To je stejná kapacita, jakou měl Nord Stream 1 do EU. Trasa povede přes Ázerbájdžán a jednání o cenách jsou v závěrečné fázi. Jejich úspěšné uzavření by znamenalo revoluci v tomto odvětví.
Pomozte svému zdraví
Daniel Fiala informuje o unikátních novinkách, které právě přivezl z Číny a jež výrazně obohatí rejstřík možností pro prevenci a podporu léčby nejen v případě fatálních nemocí, ale obecně při naší sebeobraně zdraví a životů
NOVÉ SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
Objednávejte zde
Asijská šachovnice
Ruské investice a technologie by mohly uvolnit obrovské íránské zásoby plynu, což by vedlo k tomu, že by tito dva fakticky vytvořili cosi jako „plynový OPEC“ pro řízení světových cen plynu. Ačkoli mají vlastní zájem udržet je na vysoké úrovni, pokles ceny by mohl zasadit silný úder americkému frakovacímu průmyslu a s ním spojenému vývozu LNG, a ohrozit tak jeho nově nabytou dominanci na evropském trhu, kterou přinesly sankce, teroristický útok na Nord Stream a Ukrajina.
Kromě toho by ruské plynové projekty na íránské straně Perského zálivu mohly zásobovat Indii a/nebo by mohla být dohodnuta výměnná dohoda, podle níž by jí Írán dodával plyn jménem Ruska ještě dříve. K tomu by však Indie musela porušit stávající sankce USA vůči Íránu nebo si zajistit výjimku. Trump 2.0 by mohl přimhouřit oči, aby Indie mohla nakupovat tento plyn namísto Číny, která se již těmto sankcím na dovoz íránské ropy brání.
I kdyby se Indie rozhodla neriskovat hněv USA jednostranným dovozem íránského plynu z ruské produkce v případě, že Trump 2.0 nebude přesvědčen o výhodách toho, aby nahradil Čínu jako hlavního íránského energetického klienta, a pohrozí proto tvrdými sankcemi, pak ho Čína může prostě koupit všechen místo ní. Ať tak či onak, pomoc Ruska při uvolnění z velké části nevyužitých a obrovských íránských zásob bude mít na toto odvětví seismický účinek, přičemž jedinou otázkou je, na jakých cenách se dohodnou a kdo bude nakupovat většinu z nich.
Sebeobrana našeho zdraví a životů
V rozhovoru s Jiřím Černotou se kromě jiného dozvíte o unikátních novinkách ve vývoji a produkci fascinujících zcela přírodních prostředků na posílení těla i ducha - včetně dosažení praktické dlouhověkosti.
Můžete si vytvořit bezplatný účet BEWIT s přístupem ke slevám a prohlédnout si kompletní nabídku na e-shopu firmy BEWIT . Nákupem přes tyto odkazy pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Chytrost místo svalů
Odpověď na obojí je nesmírně důležitá pro americké zájmy, protože trvale nízké ceny by mohly zničit jejich frakovací průmysl a nevyhnutelně vést ke ztrátě nově dobytého evropského trhu, zatímco rozsáhlý dovoz této suroviny Čínou (natož levně) by mohl dále podpořit její velmocenský vzestup.
Je proto v zájmu USA, aby odvážně zvážily koordinaci s potenciálně připravovaným rusko-íránským „plynovým OPEC“ a také aby umožnily Indii nahradit Čínu jako hlavního energetického klienta Íránu.
Aktualizovaný rusko-íránský pakt o strategickém partnerství tedy primárně chce změnit pravidla hry v globálním plynárenském průmyslu. Jeho revoluční dopad by však mohl mít časem geopolitické důsledky.
Nominálně tento pakt ovšem není geopoliticky motivovaný, jak si někteří nadšenci představovali před jeho podpisem (a jiní na tom z neznalosti trvají i po něm). Není o tom, že Rusko bude bránit Írán před Izraelem nebo USA.
Rusko a Írán sice odmítají "unipolaritu a hegemonii ve světových záležitostech“, jak se dohodly v nově podepsaném paktu. Nehodlají tomu ale bránit společnými vojenskými prostředky, ale nepřímo prostřednictvím energetických zbraní a posilováním odolnosti svých ekonomik.
Budoucnost jejich strategického partnerství je jasná. Ale porozumí tomu pouze ten kdo docení jeho inteligentní povahu, místo fantazírování o společné válce proti Izraeli a/nebo USA.
Takhle primitivně Rusové ani Peršané neuvažují.
Zdroj
