Chunás byla přítomna a synovu smrt viděla na vlastní oči. Muslimové tuto příhodu vyprávějí a chválí Musába za jeho tupou oddanost. Myslí si, že „jeho příběh je pýchou celého lidstva.“ Není to však nic než smutné vyprávění o vymývání mozku a fanatismu a utrpení, mukách a žalu jedné zdrcené matky. Členové sekt nevidí, jakou bolest svým rodinám způsobují. Nedokáží se vcítit do bolesti těch, kteří je milují. Islámští konvertité zpřetrhají se svými blízkými veškerá pouta. Někteří jdou dokonce až tak daleko, že svým příbuzným do očí řeknou, že by je neváhali zabít, kdyby tak měli prokázat Alláhovi věrnost. Mohamed se nijak netajil přáním být milován nade všechny a nade vše. Dle jednoho hadísu řekl: „Nikdo z vás nebude mít víru, dokud mě nebude milovat víc než svého otce, své děti a celé lidstvo.“