Ruská společnost prochází výraznou proměnou. Zatímco Západ uvalil na Rusko tvrdé sankce s cílem oslabit jeho ekonomiku, mnozí Rusové mají opačný pocit – věří, že se jim daří lépe než kdy dřív. Podle ruského opozičního novináře Michaila Zygara se v zemi šíří přesvědčení, že život se navzdory válce a izolaci zlepšil.
Nový životní styl: ruské značky, domácí cestování a ekonomická soběstačnost
O tom svědčí i příběh populární blogerky a verbířky Aljony Vladimirské, která se pochlubila svými plány na svatbu v ryze ruském stylu – od šatů domácí výroby přes líbánky v horách východní Sibiře až po závazek nosit pouze ruské značky. Tento přístup není jen individuální preferencí, ale stává se široce rozšířeným životním stylem.
“Jíme rostovské steaky. Pijeme ruské šampaňské,” píše Vladimirská a odmítá kritiku, že se v době války věnuje módě a životnímu stylu.
Podle Zygara je to součást dlouhodobého trendu – mentalita „žít naplno bez ohledu na okolnosti“ není v Rusku nová. Nové je však přesvědčení, že se život opravdu zlepšil.
Hospodářský rozmach, který nikdo nečekal
Navzdory očekáváním západních analytiků se ruská ekonomika nezhroutila. Naopak. Sankce přesměrovaly finanční toky do domácího hospodářství. Vývoz surovin, jako je ropa a plyn, nadále přináší značné příjmy, ale kvůli omezeným možnostem vývozu kapitálu zůstávají tyto peníze v Rusku a podporují domácí ekonomiku.
Obrovský vojensko-průmyslový komplex, který byl po desetiletí v úpadku, zažívá renesanci. To znamená nová pracovní místa nejen ve velkých městech, ale i v regionech. Místo ekonomického kolapsu tak Rusko zažívá posílení vnitřního trhu.
Útěk západních firem neochromil ekonomiku, ale vytvořil nové příležitosti. Ruské podniky převzaly obchody, sklady i výrobní závody a vytvořily národní ekosystém výroby a obchodu. Domácí cestovní ruch vzrostl oproti předchozímu roku o čtvrtinu, protože mnoho Rusů už necestuje do Evropy a objevuje svou vlastní zemi.
Sankce jako urážka, ne jako trest
S ekonomickými změnami přichází i psychologický posun. Mnoho Rusů dnes vnímá sankce nikoliv jako spravedlivý trest, ale jako nespravedlivou urážku. Získání schengenského víza je extrémně obtížné a mnozí podnikatelé či umělci už odmítají na Západ cestovat „z principu“.
Velká část ruské populace nespojuje sankce s vojenskými akcemi na Ukrajině. Naopak – cítí se být kolektivně trestáni za něco, co nemohou ovlivnit. Tento pocit křivdy v nich posiluje národní hrdost a odpor vůči Západu.
Zatímco mnoho emigrantů čelí problémům s vízy, bydlením a kulturní adaptací v zahraničí, lidé, kteří v Rusku zůstali, vnímají svůj výběr jako správný. Každodenní potíže ruských exulantů slouží těm, kteří zůstali, jako potvrzení, že Rusko je pro ně stále nejlepší místo k životu.
Závěr: Rostoucí izolace, ale také rostoucí sebevědomí
Západní sankce měly Rusko izolovat a oslabit, ale jejich vedlejším efektem je vzestup pocitu soběstačnosti a národní jednoty. V očích mnoha Rusů se jim daří lépe než před válkou – a tento nový způsob myšlení formuje celou generaci.
Místo toho, aby se cítili poražení, mnozí vnímají současnou situaci jako vítězství. Otázkou zůstává, kam tato cesta nakonec Rusko dovede. The post Jak to vidí Rusové: Sankce jako impuls k soběstačnosti a národní hrdosti first appeared on Raptor TV .
