Sami jsme si kopali hrob

Sami jsme si kopali hrob

Rusko 3000: Vojensko-strategické poznámky
Tento článek vojenského experta Vladislava Šurygina mě zaujal právě v souvislosti s hysterií kolem ruského „militarismu“ a ruského vojenského nebezpečí pro zbytek světa, a údajně Ruskem rozpoutaných závodů ve zbrojení – minimálně proto, že obsahuje u nás dost málo frekventované informace o vývoji ruských ozbrojených sil a zbrojního průmyslu… (pozn.překl.)
//
Dnešní výjimečně těžké zahraničně-politické postavení Ruska, obrovský vnější tlak na ně, nepřetržité sankce a pokusy za jakoukoli cenu srazit Rusko s politického Olympu do hluboké propasti se současníkům jeví jako cosi strašného, co nemá obdoby. Vytváří se dojem, jakoby se celý svět spojil proti naší zemi a sní o jejím rozbití, nebo aspoň izolaci. Nic nového to ale pod sluncem není. Všechno má svoje příčiny. A k velké lítosti, za mnohé v dnešní situaci si můžeme my sami.
Po více než 20 let nejvyšší politické vedení důsledně vzdávalo geopolitické pozice a úspěchy SSSR, dosažené za cenu obrovských lidských a hospodářských ztrát za předchozích 70 let. Byl prolomen a bez jakýchkoli podmínek demontován vojensko-politický blok zemí Varšavské smlouvy, nejbližších spojenců SSSR, zlikvidován hlavní trh sovětského zboží a surovin – zemí vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Sovětský politický vliv v těchto zemích byl úplně zrušen a ponechán osudu, čehož ihned využil Západ k politické intervenci, v jejímž důsledku se dostaly k moci protisovětské (protiruské) vlády. Stejným voluntaristickým rozhodnutím byl rozbit samotný Sovětský svaz, a jeho jednotlivé republiky se současně ocitly v autonomním stavu. A znovu se opakovala varianta se zeměmi východní Evropy – politický vliv Ruska v nich byl úplně utlumen a k moci se tam dostaly protiruské nacionalistické vlády. Část z nich – Gruzie, Moldávie a Tadžikistán – okamžitě rozpoutaly ozbrojené konflikty s regiony, které nechtěly ztratit spojení s Ruskem, nebo byly osídleny Rusy.
V důsledku toho se během 10 let, k roku 2001 se z druhé ekonomiky světa (co do HDP na obyvatele) Rusko propadlo na 55. místo, což bylo za Malajsií a Bahamami. Globální index konkurence odsunul Rusko na 67. místo. Během jediného roku 1992 se Rusko objemem průmyslové výroby vrátilo o 12 let zpátky. V období mezi lety 1991-1998 se úroveň výroby v Rusku snížila o 42%, a stala se nižší, než ve kterékoli zemi G-7, dvakrát méně než v Indii a čtyřikrát méně než v Číně.
Podíl ruského HDP na světové výrobě se snížil dvakrát: z 5,5 % v roce 1990 na 3,0 % v roce 1995 a na 2,7 % v roce 2001.
Rusko se do roku 2000 změnilo v kolabující zemi třetího světa, žijící na účet prodeje přírodních zdrojů a mezinárodních úvěrů.
Stejným tempem se rozbíjel náš vojenský potenciál. Za 10 let se ozbrojené síly Ruska „srazily“ ze 4,8 milionů na 1,1 milion mužů.
V roce 1991 měla naše armáda ve výzbroji 64 tisíc tanků (2,5x více než NATO), 67 tisíc děl a minometů (2x víc než NATO), 76 tisíc obrněných transportérů, 12 tisíc letadel a vrtulníků (1,5x víc než NATO), 137 válečných lodí a více než 300 ponorek. O 10 let později zůstalo Rusku 20 tisíc tanků, kolem 15 tisíc děl a minometů, kolem 2 tisíc letadel, 100 lodí a 80 ponorek.
Takže se armáda zmenšila prakticky šestkrát!
Ještě daleko více deprimující byly kvalitativní ztráty. K roku 2000 se naše armáda, letectvo a námořnictvo nemohlo podle žádných kritérií nazvat „moderními“. Tři čtvrtiny všech zbraní a techniky byly starší 15 let, 20 % mezi 10 a 15 lety, a jen 5 % se považovalo za moderní…
Od roku 1994 přešlo Rusko na prakticky kusovou výrobu zbraní pro vlastní armádu. Jestliže např. v roce 1988 bylo v závodech SSSR vyrobeno 3,5 tisíce tanků, tak v roce 1996 jich bylo objednáno už jen 58 – tedy šedesátkrát méně! Navíc z nich byla zaplacena pouze polovina.
Prakticky zmrazena byla výroba vlastních letadel pro vlastní ozbrojené síly. V roce 1992 činily dodávky letadel a vrtulníků pro ruské ozbrojené síly – 67 letadel a 10 vrtulníků, v roce 1993 to bylo jen 48/18, v roce 1994 17/19, v roce 1995 armáda nakoupila pouhých 17 vrtulníků a poté přestaly být vrtulníky ruské armádě dodávány vůbec.
To znamená, že mezi léty 1994 a 2003 vlastní ozbrojené síly nedostaly ani jediné bojové letadlo!
K tomu je třeba dodat, že bojeschopnost většiny posádek a svazů byla kriticky nízká. Nalétané hodiny většiny bojových pilotů nepřekračovaly 18-25 hodin, třebaže za vědecky podložené minimum je dnes považováno 35 hodin, pod kterým jsou samostatné lety potenciálně havarijní.
Obdobně „naplavanost“ posádek lodí byla v roce 200 v průměru 13 dní, jaderných ponorek 19 dní a dieselových 16 dní. Postačí uvést, že ještě v roce 1991 byl tento parametr v průměru 120 dní, pro lodě v aktivní službě přes 200, pro jaderné ponorky 180 a dieselové 210 dní. Přitom vědecky podložené minimum lodí všech tříd je 60 dní.
Převedení kdysi nejsilnější armády světa na úroveň armády regionální – bez porážky ve válce – je samo po sobě faktem unikátním, nemajícím za posledních sto let obdoby.
Takový byl náš start do 21. století.
Rusko prakticky samo sebe vyškrtlo z klubu zemí, které vkročily do třetího tisíciletí. Jeho zahraničně-politické dědictví bylo rozděleno, ekonomika se srazila jako šagrénová kůže *), jeho vojenská síla byla podlomena. Nikdo neočekával jeho obrození „z nicotnosti“ – naopak, vedlo se čím dál víc jednání o blížícím se rozdělení samého Ruska, jehož vyhasínání bylo považováno za hotovou věc.
A naprosto neočekávaná geopolitická renesance Ruska, započatá v roce 2014, vyvolala nejdřív šok, ale poté zuřivost civilizací, které si už podělily světový Olymp a světový ekonomický koláč, a to především anglosaských. Nikomu se nechce s námi dělit o vliv, trhy, zdroje. Nikdo se nepřeje návrat Ruska na místo, které opustilo před 28 lety. A tím se dnešní situace velmi podobá situaci před 100 lety, kdy si hlavní světové mocnosti Francie a Velká Británie úplně stejně nepřály dělit o podíl na „světovém koláči“ s novým ekonomickým a vojenským obrem – Německem. A v zájmu jeho zastavení a potlačení vyprovokovaly válku, která se velmi brzy stala světovou. Výsledky oné války jsou známy. Vzali si z toho ale na poučení? A jaká má být strategie Ruska, aby nezopakovalo tragický osud Německa v roce 1918, ani osud Ruského impéria, které se propadlo do propasti občanské války? Naším úkolem je nalézt výchozí body a stanovit vektory. Na – zatím ještě – „studenou válku“, vyhlášenou nám anglosaskou civilizací, musíme nalézt efektivní odpověď, tedy svazek politických, ekonomických, ideologických a vojensko-strategických technologii, které, svařeny dohromady, se musí stát onou damascénskou ocelí, ze které bude vykován nůž, schopný ne-li zničit, tak aspoň zastavit našeho civilizačního protivníka a donutit ho uznat naše místo v sále lídrů třetího tisíciletí.
O tom hledání také budeme psát v rubrice „Rusko 3000“…
*) Šagrén – kůže žraloka, rejnoka, nebo jiných mořských ryb typická svým zrnitým povrchem, používaná v 17. a 18. století na kabelky, intarzie, potahy krabiček, nebo desky pracovních stolů, šagrén pravý – koňská, oslí, nebo velbloudí kůže s umělým zrnem využívaná hlavně na rukojetích chladných zbraní
Zdroj: Zavtra.ru
Překlad: st.hroch 190211
//
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější